10. Mniši a mnišky

Klášterní instituce je v buddhismu velmi důležitá. Jaký smysl života mají mnišky a mniši a jak by se měli chovat?

Když Buddha zakládal řád mnichů a mnišek, bylo jeho záměrem vytvořit prostředí, ve kterém by byl duchovní život a rozvoj jednodušší.

Komunita laiků poskytuje mnichům a mniškám základní potřeby – jídlo, oblečení, léky a přístřeší – aby mohli věnovat svůj čas studiu a praktikování Dhammy. Střídmý a jednoduchý život v klášteře vede k vnitřnímu klidu a meditaci.

Na oplátku se od mnichů očekává, že se podělí s komunitou laiků o své vědomosti a budou se chovat jako dobří buddhisté. K tomu dnes někdy mnišky a mniši pracují jako učitelé, sociální pracovníci, lékaři a dokonce i jako politici.

To je často kritizováno, protože mniši a mnišky se tak mohou snadněji zaplést do světských problémů a zapomenout tak na své původní poslání. Jiní naopak angažovanost mnichů podporují, protože si myslí, že to přispívá k rozšíření povědomí o buddhismu.

Musím se stát mnichem nebo mniškou, když chci dosáhnout osvícení?
Samozřejmě že ne. V Buddhově době žili laici, kteří dosáhli osvícení. Někteří z nich byli natolik duchovně vyspělí, že dokázali učit mnichy a mnišky.

V buddhismu je nejdůležitější moudrost, a ta nezávisí na tom, jestli nosíme žlutou róbu či džíny nebo jestli žijeme v klášteře či v domácnosti.

Někdo zjistí, že klášterní prostředí, se všemi jeho výhodami i nevýhodami, je pro něj to nejlepší místo k duchovnímu rozvoji. Pro jiné je naopak prospěšnější život v domácnosti, který s sebou přináší jiné radosti a strasti. Každý jsme jiný.

Proč buddhističtí mniši a mnišky nosí mnišské roucho?
Když lidé ve starověké Indii vstoupili do džungle, byli schopni podle žluté, oranžové nebo hnědé barvy listů odhadnout, které z nich dopadnou na zem jako první.

V důsledku toho se v Indii stala žlutá barva symbolem mnišského života. Mnichové a mnišky nosí žlutá roucha, aby nám stále připomínali důležitost neulpívání, vzdávání se a nechávání být.

Jaký význam má to, že mají mniši a mnišky oholenou hlavu?
Většinou nám záleží na tom, jak vypadáme. Ženy mají rády, když jejich účes vypadá dobře a někteří muži si mohou zakládat na své dobře upravené lysině. Péče o naše vlasy může být časově náročná.

Tím, že si mniši a mnišky oholí hlavu, získají více času na věci, které jsou opravdu důležité. Oholená hlava navíc symbolizuje zájem o duchovní život na úkor zájmu o vnější svět.

Mnišský život je tedy něco prospěšného. Co by se ale stalo, kdyby se všichni stali mnichem nebo mniškou?
Stejným způsobem bychom se mohli dotazovat na každé zaměstnání.

„Zubař je důležité povolání, co by se ale stalo, kdybychom všichni pracovali jako zubaři? Nebyli by žádní učitelé, kuchaři, neměl by kdo řídit taxíky.“

„Pracovat jako učitel je prospěšné. Co by se ale stalo, kdyby toto povolání vykonávali všichni? Neměli bychom zubaře atd.“

Buddha nikdy nenavrhoval, abychom se všichni stali mnichy a mniškami a je zřejmé, že se tak nikdy nestane. Vždy ale budou žít lidé, kteří budou přitahováni jednoduchým mnišským životním stylem a které bude život v róbě těšit více, než cokoli jiného.

A stejně jako zubaři nebo učitelé budou mít tito lidé zvláštní dovednosti a znalosti prospěšné pro komunitu, ve které žijí.

To by mohlo platit pro ty mnišky a mnichy, kteří učí, píší knihy a nebo vykonávají sociální práce. Ale jak je to v případě mnichů a mnišek, kteří pouze meditují? Co dobrého přinášejí komunitě kolem nich?
Meditujícího mnicha můžeme přirovnat k vědci pracujícímu na nějakém výzkumu. Společnost podporuje vědce v jejich výzkumech a doufá, že objeví nebo vynaleznou něco, co přispěje ke společenskému blahu.

Stejně tak podporuje buddhistická komunita meditující mnichy, jejichž potřeby jsou nepatrné, a doufá, že získají moudrost, která bude prospěšná pro celou společnost. Ale i meditující mniši a mnišky, kterým se to nepodaří, jsou pro společnost přínosem.

V některých moderních společnostech je životní styl bohatých a slavných lidí, plný extravagance, okázalé spotřeby a požitkářství, považován za dobrý příklad, nebo je jejich život považován za záviděníhodný.

Mniši a mnišky nám svým životním stylem připomínají, že k tomu, abychom žili spokojený život, nemusíme být bohatí. Jemný a jednoduchý životní styl má také svoje výhody.

Slyšel jsem, že řád buddhistických mnišek již neexistuje, je to pravda?
Buddha založil řád mnišek v průběhu svého života a po jeho smrti hrály mnišky pět set let důležitou roli při udržování a rozvíjení buddhistické tradice.

Ale z důvodů, které nejsou zcela jasné, se mniškám nikdy nedostávalo takové úcty a podpory jako mnichům a řád mnišek z Indie a jihovýchodní Asie zcela zmizel. Na Taiwanu, v Korei a v Japonsku se mu ale dál dařilo.

Nedávno byly na Srí Lance podniknuty kroky k obnově řádu mnišek přenesením jeho linie z Taiwanu a to přesto, že někteří zastánci tradice zcela nesouhlasili. Obnovení řádu mnišek je ale určitě v souladu s Buddhovým záměrem, kterým bylo, aby muži i ženy mohli žít kontemplativním životem v klášteře a měli z něho prospěch