12. Historie buddhismu

Buddhismus je nyní náboženstvím velkého počtu lidí v mnoha zemích. Jak k tomu došlo?

Již 150 let po Buddhově smrti bylo jeho učení dobře známo po celé severní Indii. Asi v roce 262 před n.l. Buddhovo učení přijal Ašóka Mauriya, tehdejší vládce Indie, jenž se snažil rozšířit povědomí o Dhammě po celé své říši a ve svém snažení byl velmi úspěšný.

Mnoho lidí bylo k Buddhově učení přitahováno vysokým etickým cítěním a částečně i díky tomu, že buddhismus oponoval hinduistickému kastovnímu systému.

Ašóka svolal velký buddhistický koncil a vyslal mise buddhistických mnichů do sousedních zemí a dokonce i do Evropy. Nejúspěšnější z těchto misí byla srílanská, kde většina lidí postupně akceptovala buddhismus, a tak tomu je až dodnes.

Dalším misím se podařilo přenést Buddhovo učení do jižní a západní Indie a do oblasti, která je dnes známá jako Barma a Thajsko.

Asi sto let po Ašókových misích se buddhismus rozšířil i do Afgánistánu a horských oblastí severní Indie a odtud mniši a obchodníci přenesli Dhammu do Centrální Asie a nakonec do Číny, odkud později Buddhovo učení proniklo do Korei a Japonska.

Je zajímavé poznamenat, že buddhismus je jediný nečínský myšlenkový systém, který kdy v Číně zakořenil. Ve 12. století se buddhismus stal dominantním náboženstvím v Barmě, Thajsku, Kambodži a v Laosu, a to především díky úsilí mnichů ze Srí Lanky.

Jak a kdy se Tibet stal buddhistickou zemí?
Asi v 8. století poslal král Tibetu svého velvyslance do Indie, aby do země přivezl buddhistické texty a mnichy. Buddhismus se uchytil, ale nestal se hlavním náboženstvím a to částečné díky opozici kněží místního náboženství Bön.

V 11. století do Tibetu přišel velký počet mnichů a učitelů z Indie a buddhismus v Tibetu pevně zakořenil. Od té doby je Tibet jednou z nejduchovnějších buddhistických zemí.

Takže buddhismus se nakonec velmi rozšířil.
A nejenom to. Je jen velmi málo případů, kdy stoupenci buddhismu pronásledovali následovníky jiných náboženství a nebo kdy byl buddhismus šířen dobyvatelskými armádami.

Buddhovo učení s sebou vždy neslo klidný a jemný životní styl, a používání násilí nebo útlaku ke konvertování se buddhismu protiví.

Jaký vliv měl buddhismus na země, do kterých pronikl?
Mniši, kteří byly vysláni jako součást misí do cizích zemí, s sebou obvykle nepřinesli jenom Buddhovo učení, ale i to nejlepší z indické civilizace.

Někteří byli zběhlí i v medicíně a zavedli nové lékařské postupy v oblastech, kde do té doby nebyly známy. Na Srí Lance, v Tibetu a v Centrální Asii bylodíky buddhistickým mnichům poprvé objeveno písmo a myšlenky s ním spojené.

Před příchodem buddhismu byli Tibeťané a Mongolové divocí a neovladatelní lidé a díky buddhismu se stali jemnými a civilizovanými. Díky vlivu Buddhova učení se i v Indii samotné stalo praktikování zvířecích obětí neoblíbeným a kastovní systém se stal méně krutým, tedy alespoň na nějakou dobu.

V Evropě a v Severní Americe dnes buddhismus ovlivňuje svými postřehy o fungování lidské mysli západní psychologii.

Proč nakonec buddhismus z Indie zmizel?
Tento nešťastný vývoj nikdy nikdo zcela uspokojivě nevysvětlil. Někteří historici tvrdí, že se buddhistické instituce staly v Indii tak zkorumpovanými, že se proti nim lidé obrátili.

Jiní jsou toho názoru, že buddhismus přijal příliš mnoho hinduistických myšlenek, až od něj byl postupně k nerozeznání. Další teorie vidí příčinu ve vzniku velkých klášterů podporovaných tehdejšími vládci, ve kterých se mniši a mnišky odcizili od života obyčejných lidí.

Ať byl důvod jakýkoli, v 8. a v 9. století bylo Buddhovo učení v Indii na ústupu. Zcela z Indie zmizelo ve 13. století v důsledku chaosu a násilí v průběhu islámské invaze.

Ale v Indii jsou buddhisté i dnes, je to tak?
Ano, je to tak. Od poloviny 20. století se buddhismu v Indii opět daří. V roce 1956 konvertoval k buddhismu vůdce kasty nedotknutelných, protože on a jeho lidé trpěli tradičním rozdělením společnosti na čtyři vrstvy. Od té doby akceptovalo buddhismus 8 miliónů lidí a další je následují.

Kdy se Buddhovo učení dostalo poprvé na Západ?
Prvními buddhisty ze Západu se pravděpodobně stali Řekové, kteří se přestěhovali do Indie po invazi vojsk Alexandra Velikého ve 3. století před n.l.

Obsahem jedné z nejdůležitějších buddhistických knih, Milindhapaňha, je dialog mezi indickým mnichem Nagasenou a indo-řeckým králem Milindou.

V moderní době začalo na Západě Buddhovo učení vzbuzovat respekt a obdiv ke konci 19. století, kdy vzdělanci začali překládat buddhistické texty a začali o něm psát knihy.

Na začátku 20. století se již několik lidí ze Západu považovalo za buddhisty a někteří se stali buddhistickými mnichy. Od šedesátých let minulého století počet příznivců Buddhova učení vytrvale roste a dnes tvoří malou, ale významnou menšinu v Evropě a Severní Americe.

Můžete něco říci o různých buddhistických tradicích?
Buddhovo učení přitahuje lidi z různých kultur a když bylo na vrcholu, praktikovali ho lidé v oblasti od Malediv k Mongolsku, od Bajkalu k Bali.

V některých zemích se udrželo po staletí a muselo se přizpůsobovat společenskému a intelektuálnímu vývoji. A zatímco s těmito změnami zůstala podstata buddhismu nezměněna, měnila se jeho vnější forma.

Dnes rozlišujeme tři buddhistické tradice – théravádovou, mahájánovou a vadžrajánovou.

Co je théraváda?
Slovo théraváda znamená „učení starších“ a tato tradice čerpá především z pálijské Tipitaky, nejstaršího a nejucelenějšího záznamu Buddhova učení.

Théraváda je konzervativnější tradice, je více spojená s klášterním životem a zachovává si jednodušší a střídmější přístup k praxi Buddhova učení. Dnes je théraváda praktikována především na Srí Lance, v Barmě, Thajsku, Laosu a Kambodži.

Jaký je mahájánový buddhismus?
Někdy v 1. století před n. l. došlo v indické společnosti k určitým změnám, někteří učenci začali analyzovat některé aspekty Buddhova učení a v důsledku toho došlo k jeho novým interpretacím.

Školy, které v této době vznikaly, se nazývaly mahájánou, neboli velkým vozidlem, protože tvrdily, že centrem jejich zájmu je i život v domácnosti, nikoli jen život v klášteře.

Mahájána se nakonec stala v Indii dominantní formou buddhismu a dnes je praktikována v Číne, Korei, Japonsku, na Taiwanu a ve Vietnamu.

Někteří zastánci théravády říkají, že mahájána je překroucením Buddhova učení. Zastánci Mahájány se tomu brání a poukazují na fakt, že Buddha označil změnu jako jednu z nejvýznamnějších vlastností našeho světa a že jejich interpretace buddhismu je jeho překroucením stejně, jako je dub zkomoleninou žaludu.

Často jsem se setkal s výrazem hinájána. Co toto slovo označuje?
Zastánci mahájány chtěli svou interpretaci buddhismu odlišit od raných buddhistických škol, a tak ji nazvali Velkou cestou a ranější buddhistické tradice nazývali hinájánou, Malou cestou. Hinájána je tedy výraz, který používala mahájána pro théravádu.

A co je vadžrájána?
Tento typ buddhismu se objevil v Indii v 6. století v době, kdy v Indii znovu ožíval hinduismus. Výsledkem toho bylo, že někteří buddhisté začali být ovlivňováni některými aspekty hinduismu – především uctíváním různých božstev a používáním složitých rituálů.

V 11. století byla vadžrájána již v Tibetu dobře známá a prošla zde dalším vývojem. Zastánci vadžrájány považovali logiku, kterou obhajovali a pomocí které bránili své myšlenky, za neotřesitelnou, a proto svou interpretaci Buddhova učení nazvaly vadžrájánou, neboli Diamantová cesta.

Vadžrájána čerpá spíše z tzv. tantrické literatury a nikoli z tradičních buddhistických textů, a proto je také někdy nazývána tantrajánou.

Vadžrájánu dnes praktikují buddhisté v Mongolsku, Tibetu, Nepálu, Bhútánu a Tibeťané žijící v Indii. To by všechno mohlo být matoucí.

Pokud chci praktikovat buddhismus, kterou tradici si mám vybrat?
Snad bychom to mohli přirovnat k řece. Když byste se šli podívat k jejímu prameni a potom k jejímu ústí, zjistili byste, že na obou místech vypadá jinak.

Ale kdybyste šli podél řeky od pramene – údolími, kolem vodopádů a bezpočtu potoků, které se do ní vlévají – a po této dlouhé cestě byste dorazili k jejímu ústí, pochopili byste lépe, proč na obou místech řeka vypadá jinak.

Pokud chcete studovat buddhismus, začněte nejranějším buddhismem – Čtyřmi ušlechtilými pravdami, Osmičlennou ušlechtilou stezkou, životem historického Buddhy atd.

Potom prostudujte, proč a jak se myšlenky spojené s Buddhovým učení vyvíjely a zaměřte se na ten přístup k buddhismu, který je vám nejbližší. Pak jistě nebudete moci říci, že pramen řeky je nadřazený jejímu ústí a nebo že ústí řeky je deformací jejího pramene.