7. Moudrost a soucit

Často slyším o tom, jak buddhisté mluví o moudrosti a soucitu. Co tato dvě slova vlastně znamenají?

Některé duchovní nauky považují lásku a soucit (oba termíny mají podobný význam) za nejdůležitější duchovní kvalitu a zapomínají na rozvíjení moudrosti. Výsledkem je dobrosrdečný blázen, člověk se spoustou laskavosti, ale s minimem porozumění.

Jiné myšlenkové systémy, jako například věda, věří, že moudrost může být nejlépe rozvinuta, když jsou všechny emoce, včetně soucitu, přehlíženy.

Výsledkem je to, že věda má tendenci být zcela zaujata výsledky a zapomíná na to, že smyslem vědy je to, aby člověku sloužila a ne aby mu dominovala. Jak jinak by vědci mohli vyvinout věci jako jsou atomové bomby, biologické a jiné zbraně?

Buddhismus učí, že k tomu, aby z nás byla vyrovnaná a hotová osobnost, musíme rozvinout moudrost i soucit.

A co je podle buddhismu moudrost?
Tou nejrozvinutější moudrostí je meditativní porozumění tomu, že ve skutečnosti jsou všechny jevy neuspokojivé, pomíjivé a neosobní. Tato moudrost je naprosto osvobozující a vede k velkému bezpečí a štěstí, kterému se říká Nirvána. Buddha ale o této úrovni moudrosti příliš nemluví.

Když jednoduše věříme tomu, co je nám řečeno, tak to není moudrost. Opravdová moudrost je založena na vlastní zkušenosti.

K tomu potřebujeme mít mysl otevřenou a nikoli uzavřenou, naslouchat jiným názorům a ne se uzavírat do vlastního světa; důkladně zvážit argumenty, které jsou v rozporu s našimi názory a nestrkat hlavu do písku; být spíš objektivní a nepředpojatý; nechat si čas na rozvinutí vlastních názorů a nepřijímat první emocionální myšlenku, která nám přijde na mysl; a vždy být připraven změnit názor, když se objeví fakta, která jsou s ním v rozporu.

O člověku, který takto uvažuje, můžeme s jistotou říci, že je moudrý a že určitě dojde k opravdovému porozumění. Je jednoduché věřit všemu, co je nám řečeno.

Buddhistická cesta vyžaduje mnoho odvahy, trpělivosti, pružnosti a inteligence. Já myslím, že toho je schopno jen málo lidí.

Tak jaký má buddhismus smysl, když ho dokáže praktikovat pouze pár lidí?
Je pravda, že ne každý je na buddhismus a dosažení Nirvány připraven. Když se nám ale nepodaří Buddhovo učení plně pochopit v tomto životě, alespoň budeme pracovat na tom, aby se nám to podařilo v některém z dalších.

A tak je mnoho lidí, kteří jsou s tou správnou podporou schopni prohloubit své porozumění. A to je důvod, proč se buddhisté jemně a v klidu snaží podělit o porozumění Buddhovu učení s ostatními. Buddha nás učil ze soucitu a i my se ze soucitu snažíme o Buddhovo učení podělit.

Co je podle buddhismu soucit?
Stejně jako moudrost popisuje intelektuální nebo rozumovou stránku lidské podstaty, tak soucit pokrývá její emocionální nebo pocitovou část.

Soucit je stejně jako moudrost lidskou kvalitou. Slovo soucit je složeno ze slabiky „sou“, která zastupuje slovo „společně“, a ze slova „cit“, které znamená „cítit“. Slovo soucit tedy popisuje mentální stav, kdy společně s někým cítíme.

Když vidíme, že někdo trpí, cítíme jeho bolest, jako by byla naše, a snažíme se ji zmenšit, tak to je soucit. Všechny nejlepší lidské vlastnosti jako solidarita, štědrost, starost a péče o druhé jsou manifestací soucitu.

Je možné si všimnout, že u lidí, kteří mají mnoho soucitu, pramení starost a péče o druhé ze starosti a péče o sebe sama. Opravdu dokážeme chápat ostatní, když chápeme sami sebe.

Budeme vědět nejlépe, co je dobré pro ostatní, když budeme vědět, co je dobré pro nás samotné. Jak vidíme, v buddhismu se rozvoj vlastní osobnosti přirozeně vyvine v zájem o štěstí druhých.

Buddhův život je toho příkladem. Strávil šest let snažením se o vlastní štěstí a poté byl schopen přispět ke štěstí celého lidstva.

Takže vy říkáte, že nejlépe jsme schopni pomoci ostatním až poté, co jsme pomohli sami sobě. Není to trochu sobecké?

Obvykle chápeme altruismus jako upřednostňování péče o druhé před starostí o sebe sama a považujeme ho za protiklad k sobectví, které obvykle chápeme jako upřednostňování péče o sebe sama před péčí o druhé.

Pohled buddhismu na altruismus a sobectví je jiný. Podle buddhismu ryzí zájem o sebe sama vyústí v zájem o ostatní, protože s rozvojem duchovní praxe buddhisté vidí menší rozdíly mezi sebou a ostatními.